Elektricky vodivé obaly

Elektricky vodivé obaly se používají zejména v oblastech ohrožených výbuchem a požárem. Vodivé vlastnosti obalů zabraňují statickému nabití plněného materiálu a přispívají tak k ochraně proti výbuchu.

Co znamená „elektrostatický výboj”?

Co jsou elektrostatické vlastnosti? Co je specifický povrchový odpor?

Jaký je rozdíl mezi elektricky izolačním, vodivým a disipativním?

Jak se plast stane (disipativním) vodivým?

K čemu se používají elektricky vodivé obaly?

Jak se označují elektricky vodivé obaly?

Jak se obaly testují na elektrostatické vlastnosti? Jaké zkušební metody existují?

Co je upraveno směrnicí ATEX?

Co je upraveno směrnicí ATEX pro výrobky 2014/34/EU?

Co je upraveno směrnicí ATEX pro provoz 1999/92/EG?

Co je upraveno nařízením VEXAT?

Jaký význam mají směrnice ATEX a VEXAT pro obaly?

Při elektrostatickém výboji (ESD) dochází k průrazům napětí v důsledku rozdílů potenciálů. Tyto průrazy mohou být viditelné jako jiskry. Během průrazů napětí dochází ke krátkodobě vysokému elektrickému proudu.

Při elektrostatickém výboji může dojít k poškození elektrických součástí. Kromě toho může výboj představovat nebezpečí požáru a výbuchu. Hořlavé látky se mohou vznítit nebo explodovat v důsledku vysokého elektrického proudu při výboji.

Elektrostatické vlastnosti jsou definovány specifickým povrchovým odporem. V závislosti na něm je materiál nebo látka označena jako elektricky izolační, disipativní nebo vodivá.

(Disipativní) vodivé materiály zajišťují, že stávající elektrický náboj pomalu odtéká a snižuje se tak nebezpečí výbuchu a požáru nebezpečných látek.

Izolační

Materiály s povrchovým odporem větším než 10⁹ – 10¹² ohmů jsou označovány jako izolační.

Disipativní

Staticky disipativní materiály mají vyšší elektrický odpor než vodivé materiály. Disipativní materiály vykazují povrchový odpor mezi 10⁵ – 10⁹ ohmy.

Plasty jsou v zásadě izolační. Aby se plast stal (disipativním) vodivým, mohou být přidány různé látky. Nejčastěji se používají chemické přísady, uhlíková vlákna nebo saze.

Elektricky vodivé obaly se používají vždy, když je třeba zabránit statickému nabití a s ním spojenému elektrostatickému výboji.

Disipativní obaly jsou označeny ochranným symbolem ESD.

Existují různé zkušební metody pro elektrostatické vlastnosti obalů. Ve společnosti FRIES se používají především test s kruhovou elektrodou, povrchové měřicí přístroje a měření pomocí vysokého napětí.

ATEX je směrnice EU. Označení ATEX znamená „Atmosphères Explosibles“ (výbušné atmosféry). Směrnice ATEX zahrnuje dvě samostatné směrnice: Směrnici ATEX pro výrobky 2014/34/EU a Směrnici ATEX pro provoz 1999/92/EG.

Směrnice ATEX pro výrobky 2014/34/EU stanovuje pravidla, která platí pro výrobky a zařízení používaná v prostředí s nebezpečím výbuchu. Cílem směrnice je ochrana osob pracujících v prostředí s nebezpečím výbuchu.

Nařízení definuje různé skupiny zařízení. Každá skupina zařízení představuje odlišné požadavky a nebezpečí.

Provozní směrnice ATEX 1999/92/ES je často označována jako ATEX 137. Tato směrnice definuje bezpečnostní požadavky pro personál v prostředí s nebezpečím výbuchu. Cílem je zlepšení ochrany zdraví zaměstnanců.

Tyto požadavky EU byly v Německu implementovány prostřednictvím nařízení o provozní bezpečnosti. V Rakousku byla směrnice implementována prostřednictvím VEXAT.

Nařízení „VEXAT“ upravuje manipulaci s výbušnými látkami. Cílem nařízení je předcházet pracovním úrazům způsobeným takovými nebezpečnými látkami.

Zkratka VEXAT znamená „Nařízení o výbušných atmosférách“. V tomto nařízení jsou definovány požadavky na ochranu před výbuchem na pracovištích. VEXAT se uplatňuje všude tam, kde se používají látky ohrožené výbuchem. Tyto látky jsou například hořlavé a výbušné kapaliny, plyny, páry nebo prach.

Směrnice nemají přímý dopad na obaly. Na základě požadavků pro provozovny však může být na obal kladen požadavek, aby nevytvářel statický náboj, který by mohl vést ke kritickému výboji.